Styl stránek:
Black
Grey

Gróg


Je temná noc.
Tak temná noc, jak je andělské roucho bílé. Takže byste si neviděli ani na špičku vlastního nosu.
A přeci tu tmou mezi stromy prosvítá malé světélko. Ne, počkejte, vlastně neprosvítá. Prosvítalo by, kdyby ten, jenž by seděl na mýtině u našeho pomyslného ohně nebyl tak hloupý, a nezapomněl ho zapálit.
Já vás už ale nebudu trápit a zprostředkuji vám pohled, který by se vám naskytl, pokud by nebyla tak temná noc.

Na zemi sedí mohutná mužská postava, ramena má široká jako dvě bečky piva vedle sebe. Je poskvrněný snad veškerou špínou světa. Takže je opravdu špinavý. Pokud bych vám zprostředkoval také čichový vjem, zjistili byste, že smrdí.
A hodně. Také je prakticky nahý, na sobě má pouze bederní roušku z nevydělané kůže. Někteří z vás se jistě podiví tomu, co kroll, jako je tenhle, dělá tak daleko na jihu. Ovšem, k tomu za chvíli dostanu. A chcete slyšet jeho jméno?
Někteří určitě chcete. Ti druzí z vás si přečetli nadpis. Takže když je nám všem (nebo alespoň těm chápavějším) jasné, s kým máme tu čest, tak se můžu konečně pustit do vyprávění příběhu, na který už tak dlouho čekáte.

Gróg seděl a díval se před sebe. Přes vrstvy špíny, které měl na sobě, k němu noční chlad nepronikal. Seděl prakticky bez pohybu celou noc, a k ránu se v jeho mysli vylíhla myšlenka. A zněla vskutku jednoduše: "Jít dál."
A tak, protože v jeho hlavě nebyla jiná myšlenka, která by jí mohla odporovat, se zvedl a vydal se dál. Nevydal se ale pohodlně vyšlapanou pěšinou, nýbrž se prodíral porostem směrem, který byl čirou náhodnou shodný jako směr, kterým se klikatila ona pěšina.
Po několika hodinách pracného pochodu lesem se konečně vynořil na louce. Či spíše pastvině, neb se na ní pásly ovce - určitě patřily některému z vesničanů, který bydlel ve vesnici pod kopcem.
A to způsobilo, že se do Grógovy hlavy vkradl další nápad.
"Jídlo!" vykřikl a vrhl se mezi ovce. Byl sice asi tak rychlý jako hlemýžď přejetý povozem, ale jakmile se mu podařilo uvést své dvou set kilové tělo do pohybu, tak ho jen tak něco nebylo schopné zastavit. Řítil se tedy vesele dál s kopce a vesnice kousek pod ním si dál žila svým každodenním životem. Ale dlouho to tak nezůstalo. Na to se můžete spolehnout.
Mohutná krollí postava se zřítila dolů jako rozzuřené stádo bizonů. A možná byla i tak silná. Během chvilky byla ve vesnici, začala však zpomalovat. Možná nato měly vliv ty budovy, kterými proběhla. A tak Gróg se zastavil až v troskách čtvrté budovy.
Za chvíli se kolem něj začali stahovat vyděšení vesničané. V rukou měli cepy, vidle a planoucí pochodně, přestože bylo pravé poledne. Gróg byl šťastný, tolik osob kolem sebe neviděl už hodně dlouho. Naposled když byl ještě ve svém domově na severu...
Ten poslední den z domova se mu vryl do paměti jako rozžhaveným drátem. Ostatní muži šli lovit a on zůstal tradičně na hlídce. Hlídal jako obvykle celý den. Koho by ale napadlo, že hlídat znamená zabránit nepřátelům ve vstupu? A tak když se muži vrátili z lovu a našli pouze trosky na místě jejich osady a Gróga, stojícího tam, kam ho postavili, rozhodli se pro to, co měli udělat už dávno. Vykázali ho za hloupost pryč. A tak on stále šel směrem, který mu ukázali.

Ze vzpomínek ho probralo až bodnutí do břicha. Měl tam zapíchnuté vidle. "Jak se tam objevily?" pomyslel si, "Ještě před chvílí tam nebyly?"
Než vyřešil tuto zapeklitou hádanku, měl ve svém těle víc vidlí, než trpaslíků v hospodě na Den otevřených dveří. Zrození nápadu bránit se předcházelo několik ran cepy. Vydal ze sebe strašlivý řev, řev hodný skřeta, který se musel vykoupat, a rozmáchl se po vesničanech. A zahájil opravdové peklo.
Satan se sice neobjevil, ale i tak to stálo za to. Pohled na krolla rozzuřeného k nepříčetnosti přivodil několika vesničanům infarkt. Byl sice příliš pomalý na to, aby některého zasáhl, ale zápach, který se jeho rozpohybováním rozšířil, nechal omdlít dobrou polovinu účastníků. Zásah vesnického hrdiny do bederní roušky, která se tímto svezla na zem, způsobil pád do bezvědomí všech ostatních.
A pak, když už nikdo nebyl při vědomí, se svalil na zem a zůstal bez pohybu ležet. Několik minut byl totiž v zápalu boje a soustředil se pouze na něj.

A víte co se stalo?

Zapomněl se nadechnout.


by D-Ton