Styl stránek:
Black
Grey

Lebin Blood


Všechna děcka ztichla, neboť věděla, že bard již začne se svým vyprávěním a netrpělivě poposedávala blíže k němu. Bard ještě počkal, až zmlkne i zbytek hostince a pak opravdu začal.
"Budu vám vyprávět příběh, který se odehrál velmi velmi dávno v zemi zvané Krevlie." pravil a usmál se na jednoho chlapečka sedícího nejblíž. Ten se stydlivě podíval stranou a bardovi prsty zadrnkaly o struny loutny. Začal hrát nejprve tichou a pomalou, pak hlasitější melodii…

Kdesi v zemi Krevlie ležel les. Byl to velký les a říkalo se mu Krevlakský. Proč? V tom lese žil totiž Lebin Blood a jeho parta zbojníků, kteří se oháněli nejen luky, šípy a meči, ale také heslem "bohatým berou a chudé zabíjejí". Na ně se to ovšem nevztahovalo, protože neměli chuť spáchat sebevraždu.
Bylo poledne a toho dne šel po lesní cestě takový tlustý pán a dost funěl, nebyl na takové "pochody" zvyklý. Ani byste neřekli, že je to kupec. Jeho oděv nebyl zrovna v nejlepším stavu, a když už, kde má zboží? No, ten jeho výraz by mohl něco prozradit.
"Yeehaw!" rozeznělo se Krevlakským lesem a na cestě přistál chlap v zeleném, s lukem v ruce a se šípem založeným v tětivě.
"Třes se, kupče! Setkal si se s Lebinem Bloodem, největším zbojníkem Krevlije! Bohatým bere a chudé zabíjí… takže naval všechno co máš!" vykřikl a na cestu mezitím s veselým pokřikem "Yeehaw!" naskákal asi tucet zbojníků, mezi nimi i trpaslíček Big John a nějaký tlustý mnich v černém brmlající něco jako "Zlo vždy zvítězí" a "Temnota se blíží" přičemž kolem mával rukou s lidskou lebkou v dlani.
"Tak to mě budete muset zabít, milostivý pane…" začal kupec.
"Ty milosti si odpusť, jó vole? A naval ty prachy!" přerušil ho Big John, který kupcovy sahal sotva po jeho tlustý břich.
"Tak to mě budete muset zabít…"začal znova kupec, byl však opět přerušen.
"A žádný oslovení nebude, vole?" zakřičel opět Big John. Kupec naštěstí tento rozhovor přežil, neboť dostal nápad.
"Tak to mě budete muset zabí,…volové… (Big John spojeně pokýval hlavou), protože jsem byl asi před půl hodinou okraden jinými zbojníky…" řekl a Lebinova parta si začala něco nespokojeně šeptat.
"Cože!? Jinými zbojníky!? KDO je VEDE!?" zařval naštvaný Lebin a praštil s lukem o zem.
"Já se na to všechno vy****!! Roky práce a von tu votravuje ňákej jinej debil!"
"Říkali si Robin Hood a parta dobrodruhů, pochází z nějakého… Shellvůdského lesa, kterej jim zapálil nějakej šerif nedopalkem od cigarety…"
"Tak Robin Hood, jo? Tak s tím si to vyřídím pozdějc, ty mi teď naval ty peníze, prachy, babky, fufniky, doláče, říkej si tomu jak chceš, ale dej je mje!" rozkřičel se Lebin Blood a zvedl luk ze země.
"Ale já už jsem říkal, že mě okradli! Takže peníze nemám!"
"Znáš naše heslo? Bohatým berou a chudé zabíjejí? A ty seš chudej, takže teďka jdeš do baj-baj!" řekl a vypustil šíp, který proletěl hrdlem šokovaného kupce, jehož tělo pak bylo prohledáno a po nenalezení žádných cenností naštvaně hozeno do řeky, aby se plavilo k moři a tam si na něm pochutnali racci Mrchožrouti.

Šerif z Nicnevemu byl na své obvyklé projížďce, když narazil na malé stavení, kus od Krevlakského lesa, kde, jak jistě víte, řádí Lebin Blood a jeho parta.
Šerif dojel k chatce, sesedl z koně a tam ho přivítala špinavá dívčina se stařičkým otcem.
"Vítejte, sire! Je nám ctí, že jste sem zavítal, ale nemůžeme vám nic nabídnout. Jsme již týden o hladu…"
"Nic neříkej, děvče." promluvil šerif svým melodickým hlasem.
"Zde máte nějaké peníze." řekl a podal jí měšec se zlaťáky.
"Ooo, děkujeme, sire! Jste velmi laskav…"
"Neděkuj. Je mou povinností obdarovávat a chránit své poddané!" pravil, vyšvihl se na koně a odjel do dáli.
"TEĎ!" ozvalo se v tu chvíli z Krevlakského lesa, kde Lebin Blood dalekohledem sledoval šerifovo počínání. Zavelel a on i jeho parta zbojníků vyběhli z lesa, teda, musím se zmínit, že se tlustý černý mnich vznášel pět palců nad zemí, přitom si brblal něco o tom, zda by z kupce byla dobrá zombie, nebo nebyla. Pak nad tím mávl rukou, neboť kupcovo tělo je již jistě mimo jeho dosah.
Děvenka ani nestihla dojít do chatky a už jí Lebin Blood vytrhl měšec z ruky.
"Byla si bohatá, nezapíchnu tě. Ale pro příště si rychle opatři nějaké peníze, nebo tě šípem přišpendlím k týhle kůlně, který vypravěč říká stavení!" řekl a jel zpátky do lesa. Děvenka si sedla na zem a koukala za ním, dokud jí nezmizel. Pak vychrlila tak sprostou nadávku, že by se za to snad i Big John zastyděl. A nebo taky ne.

Když se šerif z Nicnevemu dozvěděl o tom proradném činu, nechal na Lebina vypsat odměnu tisíce zlatých. Není divu, že se Krevlakský les okamžitě po vylepení bilbordů zaplnil obyvately v okruhu deseti mil od lesa.
Lebin Blood se mohl zaradovat, do lesa mu vlezla kořist.
A tak loupil, vraždil, smál se, vraždil, kradl a vraždil. Poté, co zrovna mnich usmažil nějakým zaklínadlem (FAJR BÓL!!) jednoho sedláka, zjevil se na cestě kůň.
Všichni přihlížející v posvátné bázni pohlédli na jezdce.
"To je Richard Tygří dráp!" ozvalo se z davu.
"Ano, jsem to já…" řekl Rich hlasem plným autority a okolí obdaroval pohledem, že jestli v jeho pokladnici chybí jen jediný zlaťák…
"Vrátil jsem se do své země a co nevidím! 1000 zlatých vypsáno bez mého slovení! Jak mi to vysvětlíte, šerife!?" vykřikl na právě přijíždějícího šerifa.
"Pane, Lebin Blood velmi okrádal kraj, okradl i jednu chudou dívku, která ode mě dostala jako dar…"
"…měšec zlata? MŮJ měšec zlata, že!? Bez MÉHO svolení!!! MOJE peníze!!!!" křičel na všechny strany Tygří dráp, zvaný též "Krvál totiž Král".
"Pane, ten měšec jsme dívce zabavili a čekali jsme na chvíli, kdy vám ho budeme moci odevzdat…" řekl podlejzavě Lebin a blížil se ke králi aby mu předal měšec.
"Ne, sire Lebine. Byl jste vždy můj věrný služebník, nechte si zlato na znamení mého vděku." řekl král a odjel na svůj hrad.

Před chrám přijeli vozy. Kočí - Big John - se rozhlédl a zasmál se při pohledu na nedalekou šibenici. Tělo sice nešlo na tu vzdálenost rozeznat, ale moc dobře věděl, že je to šerif.
Lebin a jeho Petra, totiž parta, začali slézat z vozů a nosit pytle do chrámu…
"Co si přeješ, můj synu?" zeptal se farář a zablýsklo se mu v očích, když spatřil zlato, šperky a drahokamy sypající se z pytlů na mramorovou podlahu.
"Nejsi můj otec, ale budu tvou urážku ignorovat." pravil Lebin "Deme předat místnímu chrámu nějaké zlato. A ať nás bůh ochraňuje, nebo…!" zahrozil ještě a odcházel ke svým druhům opět na vozech, nyní již prázdných.
"Óoo děkuji, zbožný synu, služebníku našeho Pána, nechť je ti bůh milostiv a provází tě na tvých cestách…"
"Nech si ty díky. Stejně si to někdy vyzvednu - přivez sem to, protože už to nemáme kam dát." prohlásil ještě Lebin s úšklebkem a odešel…

"Jé! To byla pěkná pohádka!" křičeli děti.
"Pane barde! Já už jšem škoro jako šir Lebin!" řekl jeden chlapeček.
"Opravdu?"
"Ano! Ukradl jšem šalám míštnímu žežníkovi! A podžízl jšem jeho pša!" vykřikoval hrdě a na jeho dětské tvářičce se objevil úsměv.
"No vidíš! Jsi na dobré cestě…" řekl bard.

Až jednou budete v lese, kde se ozývají podívné skřeky, vězte, že možná to je sir Blood a možná si právě vyřizuje účty s jedním lumpem Robinem Hoodem.
Ale nebojte se jich.

A nebo radši jo.


by Gran