Styl stránek:
Black
Grey

Na Belegohtar

V Západní Marce vrcholila válka mezi dvěma šlechtickými rody. Již třetí válka v tomto desetiletí. Mauronskému rodu patřily Kusuzké vrchy, Tajemný hvozd a Zelený hvozd. V erbě mají sovu na zeleno - stříbrném pozadí. Siriskému rodu patří rozsáhlé Zlaté vrchy a Světlý hvozd. V erbu mají orla na zlatém pozadí.
Mezi těmito dvěma zeměmi bylo také neutrální území, nazývané Mrtvá pláň. Mrtvá pláň je široká několik stovek kilometrů a dlouhá asi sto. Jmenuje se tak protože se na ní odehrávají všechny bitvy mezi těmito rody. Ve válkách se více dařilo Siriskému rodu, ale Mauronský rod měl více zlatek.
V táboře nad kterým vlála zeleno - stříbrná vlajka se oslavovalo, nečekaně vyhráli nad nepřátelskou armádou.
"Jak může být v noci teplo a dusno zároveň?" Zeptal se podnapilý barbar jménem Baglor.
"Já ti nevím, ale orli to nebude…" Poznamenal Delon, který byl ještě střízlivý. Následoval výbuch smíchu.
"Už si půjdu lehnout."
"Kam bys chodil? Zůstaň ještě na pár piv." Zadržel kamaráda Baglor.
"Ne, díky. Radši budu spát střízlivý." Usmál se Delon a odešel do svého stanu.
Ještě půl hodiny poslouchal různé pokřiky a zpěv svých spolubojovníků a potom usnul. Delon byl jeden z mála lidských bojovníků ve vojsku. Byl to vysoký, svalnatý muž. Měl husté hnědé vlasy a také hnědé oči. Většinu Mauronského vojska tvořili krolí a barbarští žoldnéři. Král Eudis, nejstarší z rodu Mauronského nesehnal dost mužů a tak najal žoldnéře.
Delon vyrůstal ve vesnici na okraji Zeleného hvozdu. Jeho otec byl velitel vesnické stráže a matka byla ošetřovatelku. Bojovat ho učil otec. Tvrdil mu, že při boji se nemá řídit citem, ale instinktem. Vždy, když odešel do práce máma mu říkávala: "Lidé v boji umírají a je jedno, jestli se řídí citem a nebo instinktem. Důležité je však srdce a je třeba ho poslouchat." Byla to moudrá žena. O několik let déle však Delonův otec zemřel, tehdy mu bylo již sedmnáct let. Máma mu říkala, že zemřel v boji, ale po vesnici se povídalo, že ho usmažil blesk. Nejdřív chtěl vyšetřit co se skutečně stalo, ale jejich finanční stav se rapidně zhoršil. A tak musel Delon nastoupit do vojska, už je v něm dva roky.
Ráno ho vzbudily výkřiky a rány. Oblékl si brnění složené z železných rukavic, kroužkové košile s železným plátem na hrudníku a stříbrné přilby. Ostatní ve stanu již byli vzhůru a dělali to samé. Delon vystrčil hlavu ven a uviděl vojáky vybíhat ze stanů a křičet kapitána. Vzal svoje dvě šavle a připojil se k ostatním. Cestou potkal Baglora.
"Nevíš co se děje?" zeptal se s nadějí Delon.
"Ne, to teda nevím. Fíha, strašně mě bolí hlava." Odpověděl sklesle barbar.
"Útočí na nás Siriské vojsko!" Zakřičel voják, který běžel okolo.
"Jízda doprava…katapulty za ně…pěšáci doleva!" Slyšeli už z dálky generála.
Jak se blížili k tomu hlasu, viděli kolem sebe spoustu zakrvavených, bezvládných těl lidí, které viděl včera Delon oslavovat. Připojili se ke svému oddílu do druhé řady. O pár minut později viděli přibližující se vojsko, připravené na druhý útok. Kapitán dal poslední příkazy svému vojsku a potom vysedl na koně.
Boj netrval dlouho, Siriske vojsko bylo v přesile. Plán Siriského krále Fedráka vyšel. Věděl, že Maurijské vojsko často nevítězí a tak pokud vyhrají budou horlivě oslavovat. A jemu se naskytne skvělá šance nepřátelské vojsko ráno překvapit.
"Do boje!" vykřikl kapitán a jako první se rozběhl proti nepříteli. Delon uviděl jak na ně vyletěla salva šípů, podařilo se mu jim uhnout. Pár vojáků padlo. Čím byl blíže k nepříteli, tím více cítil jak mu bije srdce. První oddíl, který běžel před nimi byl už mrtvý. Teď byl jejich čas. Delon se vrhl na jednoho kopiníka. První šavlí odrazil jeho kopí a druhou bodl toho nešťastníka do krku. Všiml si, že se na něho zezadu řítí muž s obouručákem. Z šavlí udělal kříž a tak zabránil tomu, aby mu ten obouručím odsekl hlavu. Kopl toho muže do slabin a jediným švihem mu usekl hlavu. Rozhlédl se, jestli neuvidí Baglora, ale neviděl ho. Někdo mu srazil přilbu z hlavy, podíval se kdo. Byl to štíhlý mužík s širokým mečem a štítem. Snažil se seknout delona do krku, ale delon útok vykryl a elegantně opětoval. Mužík se jen tak-tak ubránil, ale přišel o meč. Delon již plánoval jak skončí s tímto mužíkem bránícím se jen štítem. Náhle ucítil tupou bolest v hlavě, svět se zastavil. Přiložil si na to místo ruku, byla celá zkrvavená. Zatmělo se mu před očima a padl na zem.
"Je po něm?" zeptal se Selir a zdvihl svůj široký meč ze země.
"Nevím, je to jedno. Stejně jsem již vyhráli." Odpověděl mu Joan.

Konec první části…



by Dark angel